V SADĚ

Bílé květy na zeleni visí,

novými jarními šťavami voní list,

na bujnou travinu ptačí padá hvizd,

sklesle tu pod stromy bloudím, kmet lysý.

Vyvábím vzpomínky z bařin ztrouchnivělých,

aby sem v dětí rej hravý vzletly,

okřály, vzpučely, tančily, vzkvetly,

v děvčátek srdcích se koupaly vřelých.

Aby si v červnových bouřích zahýřily,

pobledlé aby jim ztemněly tváře

plodivou silou sluneční záře,

aby se mládím a vášní zpily.

Vzpomínky jdou tak zvolna a nesměle,

bázlivě a upejpavě,

nechtějí tančit po staré hlavě,

stydno jim výsknout si vesele.

Po starodávnu jsou nastrojené,

v škrobených šatečkách němě tu cupou,

zdiveně kývají bradkou tupou,

hejno když dětí kol s křikem se žene.

Každá má formičku, z níž se ti nehne;

vylákej ji a slibuj jí nebe,

vzpomínka zapláče, že ji to zebe,

v dusný si kočárek zpátky lehne.