V samotách.

Já neviděl už dávno zemi

a zámek můj se rozpadá,

jen vítr bloudí haluzemi

a pavouk sny mé opřadá.

A všechno už se z hlavy ztrácí,

má duše navždy zakleta,

z jihu se vrací moji ptáci,

však moje růže odkvétá.

A sotva že mi vítr zpívá:

„Ach, hajej synku, da da nou...“

Jen Bůh ví, co to křoví skrývá,

a proč mé údy nevstanou.