V SAMOTĚ.

To někdy v tichu samoty,

když v srdce chlad vtírá se znova,

to někdy tolik steskne se

po teple dobrého slova.

Pod hvězdným nebem sám a sám

ten smutek svůj skrýváš v plášť noci,

nesmírným tichem polí, luk

sám chodíš bez pomoci.

Jen hvězdám, noci žaluješ

a konejšivým tmám,

se smutkem svým, se steskem svým,

že člověk vždy je sám.