V SAMOTĚ NOCI.

Když děckem byls’, můj hochu, v pustém tichu noci

smrt stála skloněna nad tvojí kolébkou.

Já k nebi, hvězdám jasným modlila se vroucně,

a Bůh byl milostiv a slyšel prosbu mou.

Když z domu odcházel jsi v dálno cizí země,

smrt kráčet viděla jsem tiše za tebou.

Byl statný jsi, můj hochu – V pustém tichu noci

já k hvězdám zřela jsem a k nebi s prosbou svou.

Teď domů vrátil jsi se – Hlavu tvou jak kdysi

zas tisknu, hochu můj, v dlaň svoji mozolnou,

mé staré oči zří tě. V pustém tichu noci

Bůh shlédl milostiv, Bůh slyšel prosbu mou.