V samotě.

Tam v lese stráň mírně nakloněná

v teplých se paprscích hřeje,

jahody kvetou a lehounký van

korunami stromů chvěje.

Veverka laškuje, ševelí pták,

kraj vůní omamnou dýše,

na modré obloze obláčků sbor

pomalu pluje a tiše...

Já myslím na dětí bezkrvých řad,

jež musí ve městě mříti –

že by tu na prsou přírody dnes

jásati měly a píti.

Závodit s písněmi ptačími, v let

s veverkou hopkovat v lese...

Nad městem mrak stojí – bídy to mrak –

ten dítky sem nezanese!