V ŠEDÉM DNU.

A stále chumelí,

ač dávno již mělo být jaro!

Touhy po květech křičí,

ale květy jsou unavené

ale květy jsou bez barev žití.

Ano. – Tak bez lásky k ženě,

tak bez lásky k radosti žít,

to jsou moje dny v horách,

to je můj podzim mrtvého mládí.

Marnost v mých touhách,

smích trpký v mých snech

a v celé mé práci a v celém žití.

Je už to lhostejno, trpím-li já,

jen kdyby bolesti moje nebyly bez ceny Ně,

kdybych za bolest svojí radost moh’ koupiti Jim!

Je už to lhostejno, padnu-li v boji:

Ale nevědět pro koho padnout,

a neznáti příčinu proč umírám,

ale umírat přece,

v tom je největší posměch člověka ve mně.