V ŠEŘENÍ MĚSÍCE.

Jdu za měsíčkem v noci –

v dál hvězdná stáda jdou...

Svět, Bože, je mi čím dál

tím větší záhadou.

Když vychodil jsem školy,

vše myslel jsem, že vím –

a dnes je všechno tvorstvo

mi jedním tajemstvím.

Já nevím, co je život,

já nevím, co je chléb,

já nevím, co je láska,

co kouzlo modliteb.

A nevím, co je štěstí,

a nechápu, co trest,

a záhadou mi touha

dvou duší a dvou hvězd.

A učenců-li ptám se,

krčí jen rameny:

„Svět nebeklíč je velký

na pečeť zamčený.“

Tak světem jdu a stárnu

a čím dál více vím,

že Boží svět jest jedním

hlubokým tajemstvím.

Jen jednu moudrosť slavím:

Své vlastní chyby znát,

býť ke všem shovívavým

a celý se Bohu vzdát...