V šerých hodinách.

Jdou v duše hlubinách po březích zapomnění

žalostné průvody zmrtvělých tužeb mládí,

a sténá naděje s láskami zapadlými,

vše v šatech vybledlých, co kdy jsme měli rádi.

Jdou smutné průvody k hřbitovu snů a tužeb,

jen v dáli černavé neznámě flétna kvílí

jak srdce znavené, jež puká žalem lásky,

když v rakev zavřen kdos nám nejdražší a milý.

Uprostřed hřbitova... Sen, zkamenělá touha,

jíž oko strnulé tmou žití skelně svítí,

noc těžká, hluboká, jak chvíle zoufalosti...

a z rovů šťastných let vát hrůzu člověk cítí...