V setí.

Tam zlatá jeřice,

vítr kolem věje,

a v prostřed cestička,

oba dva nás skreje.

Hlavy ukloníme,

ruce kolem pasu,

v zlatou tůň nás skryje

moře zlatých klasů.

Tam nás, zořičko má,

nikdo nevyruší,

až vyměním svoji

za tu tvoji duši.

Tam v plesavém štěstí

a šťastlivém plesu

zvednou se popěvky

k božímu nebesu.

Nebude lid věděť,

kdo to v setí zpívá,

bylali pipiška

či pěnice sivá.

A nebudou věděť

ani ty salaše,

bylli to skřivánek

nebo láska naše.