V SIXTINSKÉ KAPLI

By Růžena Jesenská

V Sixtinské kapli jsme se potkali:

byl těžký soumrak, večer života,

já viděla přes potopu a pouště do dáli

vzkříšené zázraky. Hořela samota

sny odvážnými, které tlukot srdce v chorál zmnoží,

varhany zněly v temné písně v oblacích

jak zvěstování, světlo blesklo v očích tvých,

dva prsty spojily se: tvůj a boží.

V Sixtinské kapli miserere znělo

ponurých žalmů v ono tichou hodinu –

ó, vidím dosud boží prst a tvůj, a Tělo,

jež Duší stalo se, a do stínu

měnlivých oblak, rozvlněných moří

plameny srdcí vysvobozených se noří

v propasti nebes jako hvězdy v prostor daleký...

Kam asi letíme? Jsem volným křídlem tvým,

na věky naše duše spojily se božství rozhodnutím osudným –

na věky.