V SKEPSI.

Když víru poslední pozbudem’ jednou lehce,

kam chceme ještě dál?

Kdos’ zaplakal by snad, že se mu umřít nechce,

kdos’ by se rozchechtal.

V soumraku zhasla již před námi světla bílá

a byla poslední.

Těch trochu paprsků, co duše zachytila,

myslíte, rozední?

Nám bylo ku smíchu nad těmi smutky všemi,

nad tím, co mělo být.

Teď duši musíme plniti nadějemi

a srdce rozdrobit.

A potom víru když poslední poztrácíme,

kam chceme ještě dál?

Poslouchat smutek svůj, když zpět se navracíme,

jak se nám rozchechtal...