V sled zbude...

Ó zadržet, co v hlubinu se kácí,

mít síly, v oprať padnout zlému času,

spíš obětovat sebe nežli krásu,

za chvíli rozkoše dát roků práci!

I já tak snil a sen ten vždy se vrací

a denně dávám srdce ku pospasu

všech supů vášně hltavému kvasu,

ač cítím vždy, co člověk při tom ztrácí.

A v tomto boji vlas šediví zvolna,

cit ztrácí křídla, vášeň, dech a láska

se v sympatii bez pohlaví mění.

V sled zbude všeho upomínka bolná,

pár fádních veršů, protržená maska,

a v srdci hořkost klamných políbení.