V slovácké salaši.

Slovácké stavím kroky na salaši.

V světničce nuzné šedovlasý děd

u kamen sedě s čela vrásky běd

z kratičké lulky pokuřuje plaší.

„Jak daří se vám zde v té chatě vaší?“

pozdraviv dím a snědých dětí pět

tázavý v líce moje vbodá hled:

Čím zas tu cizí z města pánek straší? –

Pln nedůvěry kmet mi odpovídá

a opakuje: „Bída, pane, bída!“

A teprv kdy jsem k odchodu se měl,

vyjasniv líce rozveselen děl:

„Ó provázej vás boží požehnání,

já mněl, že zase nový rozkaz daní!“ – –