V slunci.

Tvář nebes usmívá se v kraje,

kam oko hledí, všude zář,

slyš, cvrček na housličky hraje,

roj včel med z květů lípy ssaje,

a vesel pták je, písničkář.

Pln štěstí spouští ke mně dolů

své lásky dojímavou zvěst,

již uvil z radosti i bolu

a volá: „Bratře, leťme spolu,

kdo zpívá, můž’ se také vznést.“

A duše, zjevem krásy jata,

pout rázem zapomíná všech,

a toužně jako včela zlatá,

výš k slunci do blankytu chvátá,

jas na čele, pyl na křídlech.