V SLUŽBĚ

Byl chuďas v službě u pána

a rozkošnou měl žínku;

pán rozdával mu bičem plat

a ženě na pečínku.

Pro něj měl slova rouhavá

a úsměv k mladé ženě,

on tichá, dobrá duše byl

a mlčel k tomu denně.

Jen někdy jím to škublo přec,

jak uštknut byl by hadem,

však žena řekla: „Vděčen buď,

že nemřeš zimou, hladem.“

A tak se bídným žitím vlek’

co nuzák v stavu kletém

a dělal, chuďas, otroka

své vlastní ženy dětem.

A snášel tiše pánův bič

a trpěl všecky bědy,

až dosloužil a uzavřel

své oči naposledy.

Tu neskanula za ním v hrob

ni jedna slza svatá,

vědělyť děti dávno již:

ten tu náš nebyl táta.