V SMRTI

Až budu mřít, nezasteskne se mi

po shonu a bohatství měst,

nejsem již spjata s lidmi a zemí,

blíže než k nim mám k paprskům hvězd.

Nejsem již člověkem, v kterém se stmívá,

když v úsměv očí již nevěří,

když se mi zrada do očí dívá,

neklepu v záchraně u dveří.

Věrnost – ta jenom paprskem zlatí

hory a lesy a moře mých snů,

za lidskou věrnost krví se platí

bezesných nocí a pochmurných dnů.

Příkrovy smutku nad stolem, ložem

skrývají duší očistec,

pohled dnes pohladil, zítra je nožem,

uvízlým v srdci nakonec.

Až budu umírat, nezasvitne mi

do mrákot smrti útěchy hlas,

který by zvábil mě k lidem a zemi.

Sama v ni klesnu jak požatý klas.