V SNÁCH.

Alejí tichounkou jsem šel,

když hasl den, v mhách zatopen –

do snů ven.

A obzor byl jak zahrada,

růžová, zlatá záhada

vonící z dálky modrou tmou

tak známou vůní, neznámou...

A ztracen v sen

jsem cítil jen, jak přeměněn

se vznáším kams nad štíty hor

za obzor...