V SNÁCH

Kol němých stavení jsem šel,

když chřadl den, mhou zatopen –

do snů ven.

A obzor byl jak zahrada,

jak zlatorudá záhada,

jež voní fialovou tmou

hvězd dálných vůní světelnou.

A ztracen v sen

jsem cítil jen, jak okřídlen

můj duch se vznáší nad pás hor

za obzor.