V sněhové náladě.

Po celý den nad městem tiše sněží...

Na stromy parku, na hřebeny střech,

na římsy, do ulic sníh hustě leh’,

ba z oken výhled unikl mu stěží.

Však večer nastal klid. – Je noc a z věží

hodiny bijí... Město tone v snech...

V ulicích, parku, na střechách a zdech

měsíce snivá záře v sněhu leží. –

Já tisknu čelo k sklu a hledím ven;

jsem čarovným tím světlem zatopen,

jež za město v dál jasně v sníh se vpíjí...

A hruď mou náhle toužný chvátí cit:

jak měl bych v světlou dál tu odejít

tam k drahým všem, jež tyto sněhy kryjí.