V SNĚHU

Včerejších dešťů smutek poslední,

tu mlhu vzpomínek mi s oka sejmi,

pod sluncem vítězným se rozhlédni

a na vrcholku políbení dej mi!

Modř nebe láskou brunátnět se zdá

a v proudech srší k bělostnému loži;

mateřská zem se v touze pozvedá,

zde vrch se zove Prsa matky boží.

Kdes v hloubce pohled modře zvědavý

a zlato vlasů v záblesku je rudém –

Svět hoří ohněm, jenž se nestráví,

a tak i my. Až nebude nás, budem.