V sněhu.

Hle, vloček sněhu v letu svém

ti utkvěl na vrkoči,

jak na oblaku tmavý lem,

když bílá hvězda skočí,

a druhý, třetí, jaký rej!

až plál tvůj celý obličej

jak ve zářícím rámu

ze samých drahokamů.

Jak diamantu zářný prach

to padalo tak zhusta,

že tmavěj vzplál tvých tváří nach

i poupě jich, tvá ústa;

a tak mne vábil jejich květ,

že div moh’ jsem se udržet

sníh vlasů tvých a lící

neslíbat na ulici!