V SNIVÉ CHVÍLI

Tak snivě nějak měsíc nad vodou

ve stromů síti, bled jak opál, plane,

svit jeho sněživý se chvěje modrou tmou,

a slzy bílé v květy zbožné kane.

Na cestě k městu slyšet kroků zvuk.

Teď vzdalují se... Vánek z dálky vane

omamný parfum pokosených luk.

Kol vládne léta ticho zadumané.

A stále stmívá se nad krajem víc...

Již nevidět ni cesty v topolech...

V tmách poletuje mušek na tisíc,

a člověk jde jak zmámen v hebkých snech!