V sobotu večer.

Čí hlava myslí a čí ruka hbitá

tak den jak den a dlouhý týden celý

vždy v rozmachu a mihu – kterak vítá

ten kliduplný večer před nedělí!

A otec praví: Nyní patřím dětem!

A dívka zdoby na zítřek si shání,

a měšťák: Slední dech v tom vzduchu kletém!

A zvony: Všechněm mír a požehnání!

Jde z práce dělník, v oku plá mu těcha,

tak vesele, jak šel by od nevěsty,

jde s nůškou dříví žena, ó, jak spěchá!

A děti přijdou vstříc jí na půl cesty.

Nad vískou ohně červánků již planou.

Teď domů, domů! Vše, co duši hnětlo

a pálilo ten týden, všecko stranou,

teď v každém oku zaplaň štěstí světlo!

Vždyť v tichou noc se skloní večer vlahý

Dnes pozdvihnout je k sobě na kolena,

naslouchat jejich žvatlání, až chytrá

se uzamknou jim očka unavena,

v tom klidu hřát se dnes a hřát se zítra!

Pak znova v práci žití na bojišti,

zas býti pakou, kladivem a žulou,

jen těšit se na klidnou chvilku příští

a vzpomínati na tu uplynulou!