V SOUMRAKU

Kraj vidím za závojem soumraku,

běl domků světlem kmitá se v té šeři

a lehce zakreslen je do mraku

sběh obláčků, jak vdechnut do pápěří.

Potkávám řadu upocených ženců,

jdou bílou cestou mezi topoly,

kde komíny jak ruce utopenců

se zvedají z hladiny údolí.

Tam mizí domky do zeleně syté,

k potoku vedou tiché pěšiny,

tam prosté domovy jsou v sadech skryté,

samoty mají rysy neviny.

Kraj vidím za závojem soumraku,

jak v přítmí obrysy co chvíli mění,

mlhavou podobu má přízraku,

jenž rozplyne se v ranním kuropění.