V SOUMRAKU LETNÍM. (I.)

Devátá s věže zazněla,

– červánky dosavad hoří,

na vlnách vzduchu trůní mír,

snivě jak tišina v moři,

ze zahrad okolních v šeru kdes

opojně dýše černý bez...

Žabek se ozvou chvílemi

kovově zvučící sněmy,

ozve se cvrček, křepelka

v přeletu při samé zemi,

stále pak ze zahrad, v šeru kdes

opojně dýše černý bez –

Pod oknem růže kvetoucí,

nad hlavou klenutí hvězdné – –

o, jaké blesky šlehají

z tužeb mých hlubiny bezdné

v čarovný večer, kdy z šera kdes

opojně dýše černý bez – –