V SOUSEDSTVU

Smutně se ta chudá chýše,

již sklonila bída, stáří,

smutně se tak k hradu pýše,

ku sousedu svému tváří.

Do hradu jde skvostná brána,

uvnitř lesky drahokamů,

a když slunce vyjde zrána,

vzplane střecha v zlata plamu.

A ta chýška pod šindelem,

co stařenka šedých vlasů,

když v zpomnění neveselém

vrásky čítá trapných časů. –

Na hradu pán velké slávy

trvá v nočním hodování,

krátí si čas s přátel davy,

krátí si čas v milování.

V chudé chýši pláč a vzdechy,

zvadlé růži znějí hrana

a ret starce bez útěchy

kleje lásku milostpána.

Z vosku svíce temně plane,

množí bledost v mrtvé tváři,

že ta panská láska maně

krutě v světě hospodaří. –

Smutně se ta chudá chýše,

již naklonil smutek, stáří,

smutně se tak k hradu pýše,

ku sousedu svému tváří.