V srdce mé usedla můra,

V srdce mé usedla můra,

skryla ho zcela;

nevím, kde duše je, kde jeho kůra,

kde květ se bělá,

prázdná jsem její stvůra.

Točité drápy má, zostra

bodá mě velmi,

po čase pod tělem šelmy

zbude jen holá kostra.

Zmítám se, ještě se bráním,

už už znaven však

vysechlou šíji skláním.

Srdce mé tupí se letem,

na můru kalný zří zrak:

zhrdání světem.