V srdce zpátky. (I.)

Svět jsi prolít’ orlím křídlem,

s každým seznámil jsi zřídlem,

s jasnou zorou, s bouří mračnou

duši lačnou,

ale co ti vše jest platno,

když na srdce svého plátno

nechytil’s jich záblesk krátký,

všecko darmo,

duchu jen si utáh’ jarmo –

pospěš v srdce zpátky!

Národů všech viděl’s děti,

jak se pachtí v pestré změti

paží, umem, nohou, okem

za pokrokem;

však ty snahy a ty síly

k tvému srdci nemluvily,

viděl’s zmatky, spor a hádky,

všecko darmo,

duchu jen si utáh’ jarmo –

pospěš v srdce zpátky!

Prošel’s v bujné hlavy ruchu

všecka díla veleduchů,

co kam psáno krví, zlatem,

pérem, dlátem,

ale vše ti bylo cizí

ani krůpěj živné mízy

nestekla ti v pokrm sladký,

všecko darmo,

duchu jen si utáh’ jarmo –

pospěš v srdce zpátky!

Ano srdce, démant pravý

všecky barvy v duhu taví,

z něho jen se mana lije

poesie;

krůpěj to, v níž celé nebe

v zrcadle jak chytí sebe.

Měj vždy srdce z pravé látky,

jinak darmo,

nerozbiješ ducha jarmo!

Pospěš v srdce zpátky!