V SRPNOVÝ VEČER.

Srpnový večer v půli své dráhy

udiven stanul, naslouchá tich.

Spočaly lidské shony a snahy,

v srpnový večer vlídný a vlahý

zaznívá dívčí veselý smích.

Po jaře dávno, doba již zrání,

dávno sžat v poli poslední klas,

ovocem těžkým jabloň se sklání,

jeseně tucha ulehá k skráni –

vesny však trilkem dívčí zní hlas.

O zimě v lebku dumy se tlačí,

smrti kdy pocel změní vše v led –

ale jak z jara zimu zpěv ptačí,

tísnivé dumy zahnati stačí

výkřiky dívčích patnácti let.