V SRPNU.

Na polednách slunce hoří, slunce žhavé.

Stromy moří, zemi moří,

z nás ubohých cihly tvoří,

rudé cihly pravé.

Kol do kola: „Žízním!“ spráhlé volá listí.

Mráčky náhlé spějí, táhlé,

kamsi v modro neobsáhlé,

zas se nebe čistí.

Nikde větru, nikde vánku, nikde rosy!

Vše jak v spánku. „Obrať stránku,

kéž už zříme do červánků!“

ptáčci nebe prosí.

Život jen je na plovárně, život zlatý!

Co v tom parně? Bádáš marně.

Jenom řeka blahodárně

okřídlí tvé paty.

Léthe naše! Buď nám zdráva, spáso v létě.

K tobě, hravá, kolébavá,

vinout chce se naše hlava –

jezdit po tvém hřbetě!