V SSUTINÁCH.

Na skále tvrdé stará spí tam sláva.

Mha stoupá z řeky, a stín šerý vstává.

Kol ticho, jako v srdci, kde už není,

co prasklo by. A jako zapomnění

vše kryje tráva.

Tak v srdci lidském, prostém hnutí bývá,

ni ples, ni bolesť, nezměrný klid zbývá.

Na spousty rumu, na prach všeho šedý

jak velký smír, jenž přijde naposledy,

se měsíc dívá.