V. *** Jak jsi mládo, nebe,

Jak jsi mládo, nebe,

jaký to v tobě ruch!

Jak plno zápalů, vzletů

a plno tvořících se světů,

jak ohnivý v tobě duch!

Jak jsi šťastno, nebe,

co v tobě krásy jest!

Tak prosto všednosti, hněvu

a plno vznešeného zpěvu,

snů nejblažších – samých hvězd!

Jak jsi hrdo, nebe,

co jaré síly máš!

Jak cítíš dusnotu v těle,

hned zplna vybouříš se směle

a duhu pak rozpínáš!

Co, mé srdce, pláčeš?

Snad v bujném rozruchu

jsi chtělo býti vším dechem

hvězdného ruchu toho echem

jak skřivani ve vzduchu?

Nebesa, ach, tvůrčí,

ne za klid prosím vás:

jen hluku života, ruchu,

mně proudivého dejte vzduchu,

ať pálí tam žár neb mráz!

Z toho mládí svého

jen drobet nechte mi:

těch jasných zápalů, vzletů,

těch vznešených a prostých vznětů,

bych sil je po zemi!