V STARÉ ALEJI.

Ve bílých květech alej stará

vždy v dumách tone snivá,

a vzbouzí něhu, lásku jara

tu vánku hudba tklivá.

Jak harfy, jež se odmlčely,

to směsí listí vane,

a květy, jež tu vybujely,

zem jako stříbrem plane.

Jen uschlá hrušeň v stesku mřela

a vzdychla v žalném chvění:

Vždyť jaro své jsem už tu měla,

pro mne ho více není!...