V STARÉ KAPLI KLÁŠTERNÍ

Ó víro duší pokorných,

jež poklekaly tady v prach,

smeť s duše mojí hrdopych,

jak pýří smetá větru vzmach!

A jako zrna kadidla,

jež v oblak vonný taví žár,

ctnost, která dávno zahořkla,

strav v obětní a slavný dar!

Ó víro, horečkou mne zmať,

jež roste z dýmu modliteb,

dnes oroduje o závrať

i myšlenka i srdce tep.

Zmuč žhavou touhou skeptika,

Ty Nedostupný, Nejvyšší,

tou, která jak blesk proniká

a na světě se netiší!

Ať cítí, že ho pozvedáš

výš z chladné malátnosti, výš!

Ty, který smrt v své moci máš,

té prosby o ni neoslyš!