V stáří.

Oh, vzpomínáš –? Zahrada vedle domu,

jež dětské duši celý byla svět?

Zda ještě z jara pod okny bez voní,

a ještě-li má třešně stará květ?

A drobné-li si ručky dětské hrají

tam ve žlutavém písku její cest?

Zda ještě večer plna vždycky vůní

a ráno ptačích písní plna jest?

Oh, vzpomínáš –? Zahrada vedle domu,

jež dětské duši celý byla svět...!

Už mnoho přes ní přeletělo roků,

a ve vlasech už vykvet bílý květ!