V ŠTOLE.

Dech z štoly otvoru černého vlhkých par

na vchodu klenutém se v kapky sráží,

kdes’ uvnitř stlumené je slyšet hřmění kar,

a venku vozíky jak v sebe vráží.

Jdu chodbou úzkou v tmách, kahance bledý svit

po stěnách zavlhlých, jak jdu, se skrádá,

v tmách v dáli chvějící se světla bod kdes’ kmit’,

a s pleskotem jak kapka slyšíš, padá.

Již tichem v dáli zní stlumený kladiv zvuk,

a světla kmitají v tmy hustém slití,

v tom tichu vozíků se plných blíží hluk,

jež z štoly vyváží ven, den kde svítí.