V suchém listí.

Bože! Květů plné hrstě

klíčí z této staré prstě.

V zvadlých listech hnědých stářím

petrklíč dí: Zlatem zářím!

V holém proutí, kam se kloním,

fialka mi šepce: Voním!

Ba i z černé hlíny sivý

mech se tlačí přívětivý.

Listí suché v stráni, dolu,

zdaž to nejsou zbytky bolů,

kteréž, zimou když se chvěla,

stará země přetrpěla?

A přec znova v ní to pučí,

hárá, bouří, raší, zvučí.

Z listů zvadlých v nové kráse

tisíc květů pozvedá se.

Básníku, sem obrať zraky,

čti zde, co ti zbývá taky:

Z trudů starých, z dumy plísně

nový život, nové písně!