V šumavských hvozdech. (II.)

Ó krásné lesy Šumavy,

vy lesy mojí vlasti,

vy krásní jste bez únavy,

a pluj citu, slasti.

Do vás jsem chodil za mládí,

do vás si chodím dosud,

to údy mé zas omladí,

byť dál mne zanes’ osud.

Vy tajemný jste duchů chor,

jenž chvalozpěvy šumí,

snad více ještě váš ten bor,

než chvalozpěvy tlumí.

Vám žehná stále dobrý Bůh,

vždyť žehná české zemi,

on požehnává její luh

a vy jste jeho lemy.