V šumavských hvozdech. (l.)

V těch našich lesích šumavských,

se volně, sladce dýše,

na březích sedí Vltavských

ve hrdé české pýše.

Hle co nám Pán Bůh dal těch krás,

ve sterých lesích modrých

ve chýžích pak těch malých zas,

jen srdcí Čechů bodrých.

Sem kdo si přijde postesknout,

tu les ho celý slyší,

tu vidí slzu zalesknout,

že v okamžik se stiší.