V. Sursum corda!

Ti, kteří lbí o tvrdé zdivo bili

starého chrámu v města rozvalině,

co vítěz jásal při kostkách a víně,

a koně jeho z nádob svatých pili;

ti, v celý svět jenž pak se rozptýlili,

když Jahvé hleděl k jejich pláči líně,

zda uložili znavenou dlaň v klíně,

když stopy velkých otců skrylo býlí?

Nuž vzhůru srdce! V síle neúmorné

na stromu lidstva bují národové,

svou silou vznikají, svou mdlobou mizí.

My máme vlasť! Té svaté půdy orné

se držme jen a vzplanou jara dnové,

dech dějin pouze mrtvé listí sklízí!