V SVATVEČER.

V zeleni lesa chaloupka nízká

na břehu vln se v hladině shlíží,

před vrátky štíhlá, stříbrná břízka

a v okně svěží révové mříží.

Pod oknem bílá kalina v květu,

v ořeší pták si s družinou zpívá,

tklivé to písně hlaholí světu

v svatvečer vonný družina snivá.

Na lesní mýti jahoda plná

červeným rtíkem s malinou kyne,

děckým se skokem za vlnou vlna

hedvábným mechem po stráni vine.

Bez chmury slunce blankytem plove,

a zvolna k horám strmým se kloní,

brav k vísce šalměj pasáka zove,

mír a klid v duši svatvečer roní.

Pozdraven buď mi, večere svatý,

pozdraven buď mi tisíckrát v duši,

blankyte čistý, růžemi vzňatý,

kéž bych moh’ říci, nitro co tuší.

Zašumte, lesy, kolem co sníte,

u vás nechť duch můj s poklidem prodlí,

a vy, jenž v stínu jasanů spíte,

nechať má duše za vás se modlí.

Vítejte, zvony, dojemnou písní,

zvučící hlasně doubravou svíží,

ten kdo vás slyšel, zapomněl tísní,

jeho duch rád se v hlahol váš hříží.