V. „Ta lyra tvou má, milý, navždy býti!"

„Ta lyra tvou má, milý, navždy býti!"

Tak zašveholil děvy hlásek sladký.

„Když v srdci bouřiť budou bludné zmatky,

A v oku kalném slza se ti vznítí:

Když naděj svitná duši rozkouzlí ti,

Neb drahý obraz zašlé juž památky,

Když slasti vírné záchvat často vrátký

V planoucích ňadrách bude mocně vříti:

Tu zahrej v strunách mocným rozechvěním:

Pak všecky strasti, boly v srdci shynou;

Pak slzu trýzně v zdroj ti slasti změním.

Když vznešenější cíle tobě kynou,

Z tvých ňader volných plným hlaholením

Ať hlasy nadšení svatého plynou!"...