V ta místa, kde jsem líbal tebe

V ta místa, kde jsem líbal tebe

v dnech sladkých ve svém náručí,

teď šedivé se dívá nebe

a vítr někdy zaskučí.

Teď z rána mlha padá na ně,

a z křoví nezní ptačí zpěv,

jen časem zalétne sem maně

snad vyplašená koroptev.

Snad skalní holub usedne si

tu někdy na vrch jasanu,

a ničí krok jej nepoděsí

a nepřerve nit jeho snů.

Tak jako v prázdné kapli je tu,

v níž světlo dávno doplálo,

kde trochu vůně svadlých květů

jen z minulosti zůstalo,

a kam se nikdo nenavrátí

by pomodlil se na chvíli.

A naše štěstí –? Ať se ztratí;

my jsme se přec jen napili.