V tajemné předtuše...

Zlákána Tajemstvím neznámých zemí

dala se duše má v šílený let

za nocí bez lesku, bez stínu,

za vlahých nocí měsíčních.

Vzrušena klidem dálných těch krajin,

nervosní prochvěna touhou,

zírala Duše v extasi němé

na tiché břehy vysnělého Šíra. –

V tajemné předtuše budoucích Snění

spustila bezvládně yachty své kotvu...

Pozdravem pěli Jí neznámí Bratří

nadšený hymnus Nového Žití.