V TAJEMNÉM BORU

Kdys vyšel jsem si zvečera,

šel opuštěnou stezkou

a zatoulal se přes půlnoc;

přec jsem se neuklidnil.

Tu ve snění jsem zbloudil v bor

(byl zorou prozářený)

a rudovláska seděla

tam na lavičce z větví;

i zaslech jsem ji mysliti:

„Kam, prochazeči, jdete?“

„K vám,“ zašept jsem... Pak procitl.

Sen zapomněl jsem v jitru.

Jar sedm zvadlo... U krbu

sním po boku své ženy.

Tu, jak ji líbám na čelo, zřím rudý magnet očí

a slyším povědomý hlas:

„Kam, prochazeči, jdete?“