V tajemných sklepeních, rozvleklých chodbách

V tajemných sklepeních, rozvleklých chodbách

srdcí jejich usadila se lstivá hyena

a za nocí mlžných se plížila na lup,

zvolna krev vyssála všecku bledému dítěti,

Citu, jež v kolébce dřímalo Lásky.

Za dne je po domě bloudící

červeným zrakem z dálky uštkávala,

očima nenávisti šlehala vrásčitá čela,

táhlým vytím je dvojila skloněné.

Byly dny, kdy úsměv jich zahnal ji

daleko v nejzazší kouty,

kde vzteklivě hryzla si ztřísněné běhy.

Slovo a Hněv opět ji sytilo –

a nenasytná, věčně žíznivá

už pod krbem se hřála a vládla domem.