V TANCI.

Radostná hudba hrála,

zářila lučina –

přede mnou náhle stála,

v rej zvala dívčina.

Nuž, zatočím se s tebou,

však nešpul sladký ret –

já zlíbati ho nesmím,

nemoh’ bych zapomnět.

Za ruce jsme se vzali

a dali jsme se v let,

až zvonila má loutna

a zvonil celý svět.

Jak celý svět se točil,

tak smál se její ret!

Já však ho nepolíbil,

bych mohl zapomnět.

Hoj, tančili jsme: Káčo,

utíkej, utíkej!

A potom šumná polka

nás zamotala v rej,

a po ní šátečkovou –

byl šátkem celý svět –

já však jí nepolíbil

a mohu zapomnět.