V TARAŽSKÉM LESE.

By Bohuslav Květ

Ta krutá bolest odloučení,

jež jako stín můj se mnou chodí,

v tom lese taražském tak krutá není

a nových modliteb sloh z ní se rodí.

Ještě se slzy derou v oči

a ukvapeně srdce bije,

však teskná mysl už se k Bohu točí

a modlitba útěchu v srdce lije.