V té mlze.

V té mlze paprskové, průhledné a světlé,

v té mlze bylo všecko, cos mi mohl říci,

tvé oči oblila jak zázrak, odestřela

tvé srdce milující.

Mně posvátná je mlha stříbrosvitná,

jež více přesvědčí, než celá zpověď dlouhá,

v ní byla důvěra, žal, odříkání, láska,

sen, oddanosť i touha.

Tak nedovedly hledět žádné oči dosud,

ten úsvit mlhy pro vždy provází mě světem,

ať hlavu zvedám ku hvězdám neb v sadě kloním

ji z jara nad poupětem.

Ať lesa kouzlem tichým sama jdu, ať hudba

mou hlavu kropí, ať mě sterý pozdrav volá,

byť všemu, – dojemné tvých sladkých očí mlze

má duše neodolá.

V té mlze paprskové, průhledné a světlé,

v té mlze všecko bylo, cos mi mohla dáti,

vím – do dálky když tobě dlouhý pohled pošlu,

že zrak tvůj mi jej vrátí.