V té mlze podzimní...

V té mlze podzimní odletíš jako ptáče

ve jiný kraj, kde neuzřím Tě zimu celou,

kde často srdce Tvoje steskem pozapláče

a oblaží snad kohos upomínkou vřelou.

V té mlze podzimní, kdy babí léto vpřádá

se do smrčin i jedlí s bílou jinovatkou,

v té mlze nezasvitne slunce, které lada

kdys zlatilo nám, a tak mnohou chvíli sladkou.

V té mlze podzimní mne opustíš, ó dítě,

až budu pod lipou, s níž listí opadává,

a marně ač, se přece dívat budu skrytě

v té mlze podzimní, zda kdos mi s bohem dává.